The rock girls 1.kapitola

13. února 2012 v 21:59 | Mischelle :* |  The rock girls
Takže abyste nebyli zametní, píšeme ze dvou úhlů pohledů. Můj a Nickyn, postavy jsou vždycky předepsané, jenže Nicky je slovenka, takže to bude takové... no snad se s tím poperete. Snad se bude líbit.

Koncert

Mischelle: Letní ráno, slunce pražilo do oken a ti největší ospalci ještě leželi v postelích. Stejně tak já; Mischelle Sweet, líně jsem se koukla na mobil a vyskočila z postele snad nejrychleji za celý školní rok. Většinou jsem dobíhala na autobus snad každý školní den, ale nikdy mi ještě ráno neujel. Matně blonďaté dlouhé vlasy jsem svázala do culíku, oblékla si červenou kostkovanou sukni, černé tílko a sako stejné barvy, na to jsem utíkala do školy co nejrychleji. Lidi na zastávce se divně koukali, když jsem do autobusu vlítla celá udýchaná, tak jsem se jen usmála, sedla si a zapla do sluchátek The pretty reckless. Poslední školní den a já jdu pozdě. Povzdechla jsem si, a to jsem ještě měla rodičům oznámit, že se rozhodla nejít na vysokou.. Klepala jsem si černými kozačkami do rytmu Just tonight a byla ráda, že jsem se aspoň na chvíli dostala do jiného světa, ale moje snění přerušilo nadávání řidiče. "Zase jdeš pozdě!" Udivila jsem se, že tady je ještě větší zoufalec než já, ale taky jsem tušila, kdo by ta, kterou jsem teď v duchu i trochu proklínala, mohla být. Moje myšlenky byly správné, černovlasá kráska se začala hádat s řidičem a lidi si aspoň přestali povídat o mně. Hádky nakonec ustaly a dívka šla autobusem, já se na ni koukla svýma fialovýma očima, na její roztrhané rifle, červené tílko Rock is not dead a červeno-černé conversky a den byl hned o něco lepší.

"Nicky tady! Držím ti místo!" Zakřičela jsem asi přes celý autobus a vešekerá pozornost byla zase na těch dvou rebelkách. Nicky se usmála, zamávala a šla si za mnou sednout. Lidi si o nás divně povídali. Obě jsme vždycky slyšely ty rozhovory, jak nás můžou rodiče nechat se takhle oblíkat, líčit atd., tenhle den nebyl jiný. Ani jedna jsme ty nadávky nevnímaly, občas mě to trápilo, ale lidi si musí najít způsob, jak zaujmout a já měla Nicky, ona měla mě, drogy jsem nebrala, nekouřila, sprostě jsem sice mluvila, ale nebyla jsem ani zdaleka taková, jak se o mně povídalo. Nicky sebevědomě vkročila do školy, já vedle ní a lidi nám ubíhali z cesty. Dost se nás bály, teda hlavně holky, ty nás nesnášely. Na škole se o nás povídalo, že jsme nebezpečný, to bylo možná to, co se na nás klukům tak líbilo. Co je nebezpečné, to je sexy. Takže klukům jsme se líbily a holky nás nesnášely, vlastně to dává smysl, proč nás holky nesnáší. Za každým pomlouváním je trocha závisti. Přišly jsme do třídy, kde to najednou ztichlo.

"Bude mi to tu chybět," usmála se Nicky. Taky jsem se usmála, vlastně jsem jí taky trochu záviděla, všem klukům se líbila, občas mi přišlo, jakoby měla všechnu pozornost a ani se o nic nesnažila. Ale na druhou stranu jsem se těm klukům ani moc nedivila. Měla ohnivou povahu a ledově modré oči, o žádného z těch kluků nestála a byla trošku agresivní, vlastně ona byla trochu nebezpečná, ani nevím, kolikrát byla u ředitele za to, že se s někým porvala. Já proti klukům až tolik neměla, ale jak říkám většina z nich koukala po Nicky. Vytáhla jsem z tašky knížky a taky sešit, kam jsem si kreslila. "Víš co je zajímavý? Je poslední den školy a my se učíme! Už máme po maturitěa my se učíme! Tenhle ústav je zvrácenej.." zanadávala jsem si. Byla to pravda, mají nám rozdat nějaký papíry, popřát nám štěstí a říct nám, ať nepijeme, bla bla bla a my půjdeme domů. No máme jen dvě hodiny, ale stejně. Nicky mi to odsouhlasila a nachystala si věci. "Stejně se už učit nebudeme, tak.." místo dalších slov vytáhla mobil a připojila se na wi-fi. Já se nad těma slovama zamyslela a schovala sluchátka do mikiny. Za ty roky už jsem to měla nacvičené. Na hodině dějepisu mi začaly hrát 30 seconds to mars a já měla, co dělat, abych si nezačala zpívat, už tak jsem tančila. Zavřela jsem oči a trošku se začala vlnit, učitelka se na mě divně podívala a Nicky spustila výbuch smíchu, což způsobilo pozornost celé třídy. Pak až se rozhodla, že do mě drcne. Stopla jsem si písničku a usmála se do třídy, ta se začala smát mně a já po Nicky hodila tázavý pohled. Ta se mi ještě pořád smála, tak jsem si řekla co no, je to poslední den, trapas neuškodí. Nechala jsem The kill pokračovat a tentokrát netančit. Jared Leto byl ten jevíc sexy zpěvák vůbec, zbožňovala jsem jejich písničky a The kill byla moje nejoblíbenější. Byl to rock, takže s Nicky jsme se nad těmi videoklipy rozplývali už hodně dlouho. Nicky horlivě prohlížela Facebook a nové mangy, občas jsem slyšela, jak se zasmála nebo prohlásila ten Ichigo je blbec apod. Normální hodina, ta brzy skončila a my měli rozdělěnou angličtinu. Nicky byla v té lepší skupině, takže se mnou ve třídě nebyla. No byla to další hodina, kterou jsem nějak přežila. Písničky jsem vypla a místo toho si kreslila, angličtina mi šla, často jsem si překládala písničky nebo se dívala na seriály v angličtině, sice s titulkama, ale člověk se něco naučí. Učitel nám přál štěstí a všechny ty kecy, co se říkají na konci roku. Hodina skončila a ostatním už se nic nechtělo, takže ve třídě byl klid. Všichni už chtěli mít střední za sebou. V tom klidu sem přišel někdo, s kým nikdy klid nebyl. Nicky vtrhla do třídy jako tornádo a začala vykřikovat: "Thirtyyy!!!!" Co? Bylo po hodině angličtiny, takže jsem na ni čuměla. "Co thirty? Jako třicet? Chceš třicet korun?" Už jsem začala hrabat v peněžence, to se mi stávalo normálně, že jsem ji nechápala. "Thirty seconds to mars! Budou tady hrát!" "No to jsou mi novinky," řekla jsem ironicky. Věděla jsem to už strašně dlouho, že přijedou do naší země. Celá třída na nás koukala, ale to taky nebylo nic novýho, byly jsme jediné dvě, které tady vyřvávaly. "Znáš Sebbyho, že?" pokračovala dál a ignorovala moje peníze, "Tady v klubu The black Rose budou hrát a..." chvilka napětí, "... Seb nám sehnal lístky!" vykřikla a mně spadla brada, zbytek si moc nepamatuju, protože tahle chvíle pro mě byla něco mezi zemí a nebem, kdy jsem byla štěstím v kómatu a pak naprosto nadšená. Nemohla jsem uvěřit, že na ně půjdu. Byli nejúžasnější a Jared Leto byl naprosto sexy a co jeho hlas? Chvíli jsem na Nicky civěla a pak jsem jí skočila okolo krku. "Nicky, já tě miluju" Zapomněla jsem úplně na všechno, že rodiče jsou rozvedení a máma na mě kašle, že tátovi záleží akorát na mém vzdělání a já se rozhodla nejít na vysokou, myslela jsem jen na kapelu. "A..." pokračovala jsem, "určitě je Seb na kluky?"

Nicky: Mischelle ma začala od šťastia pred celou triedou trasť. Nevedela uveriť tomu, že spolu pôjdeme na koncert toho najsexy speváka akého poznáme. "Nicky ! Ja neverím! Si si istá ?! Zavolaj Sebbymu!" prekrútila som očami, vytiahla novú Xperiu Arc a začala som vytáčať číslo na môjho najlepšieho chalpčenského kamaráta Sebastiana. "Sebbý!" s radosťou som vkríkla do telefónu keď som v ňom začula jeho hlboký hlas. "Ouu vražedná Nickyta má frajera!" mohla som to očakávať. Kvôli nášmu vzhľadu a nášmu správaniu nás holky z našej školy doslova neznášajúa jasné, že aj teraz sa ozvala najväčšia štetka našej školy. "Inoue! Vylíž si." so širokým úsmevom na tvári som sa na ňu pozrela a ďalej telefonovala so Sebastianom. Lenže než som stihla čo i len hlások zo seba vydať Mishelle mi okamžite vytrhla mobil z ruky a začala doň kričať. "Sebby! To som ja Mishelle! Vieš kto som že? Ty si fakt kúpil lístky na 30 Seconds ? Nicky si len nerobí srandu že? To je pravda všakže? Všakže v paitok o 22:30 v Th black Rose budu 30 Seconds však ?" ani som nestíhala sledovať čo vraví, pretože rozprávala rýchlejšie jak nejaký intergalaktický robot. "Ahoj Mischelle. Áno pamätám si ťa veľmi dobre. A neboj Nicky neklame. Ulquiorra, majitel toho klubu, je môj veľmi dobrý kamarát a keď som počul, že 30 seconds tam budú hrať hneď som si spomenul na teba a Nicky tak som sa ho spýtal či by mi nemohol dať 2 lístky do VIP sektoru." Mischelle od šťastia zvískla na celú triedu. Mám pocit, že ešte aj okná sa zachveli. "Veľmi ti ďakujeme Seb! Milujeme ťa!" Misch zložila a hodila sa mi okolo krku a začala so mnou krútiť. "Nicky ! Mi dnes ideme na 30 seconds to mars ! Chápeš čo to znamená?! A Sebby nám vybavil VIP sektory!" bola som šťastná, že sa tak usmieva. Posledný rok som jej na tváry ledva videla ten jeho čarovný úsmev. Posledný rok bol pre ňu veľmi ťažký. Jej rodičia sa rozviedli a ona v maturitnom ročníku musela prestúpiť. Aj keď je to kruté ale som troška, niekde v hĺbke môjho srdca šťastná že sa niečo takéto stalo. Vďaka jej rodičom som ju spoznala. Je ako moja 2 polovička. Pozná ma lepšie jak hocikto iný. "Hmm ... Našťastie si nevšimla aký dátum je dnes." pomyslela som si a jedným okom som sa nenápadne pozrela na dátum, ktorý bol bielou kriedou napísaný na tmavo zelenej tabuli. 25.6. Presne pred rokom v tento deň súd rozviedol jej rodičov.

Mischelle: Že jsem zvládla maturitu i s Nicky nebylo tak zajímavé, nic nebylo ta zajímavé jako ten večer. Běžela jsem domů a hned na notebooku zapla Hurricane. Zpívala jsem si přes celý dům, tančila až se ke mně dostal můj táta. S mámou se rozvedli a ona se vrátila zpátky do Francie, táta byl chudý, docela kašlal na školu jako malý a proto mě do toho nutí. Prohlédl si mě s nepěkným výrazem.

"Co to máš za sukni? Odkdy nosíš takhle krátké?"

"Taky tě ráda vidím, tati," a kdyby ses o mě trošku víc zajímal, zjistil bys, že už ji mám doma skoro 2 roky…, "lidi si povídají. Jak se oblíkáš, jak se líčíš, vypadáš jak mýval a jak se chováš!"

"Líčím se asi jako normální lidi a líbí se mi jak se oblíkám," koukla jsem se na sebe do zrcadla a usmála se, "a moje chování není ani trochu takové, jak se povídá."

"Žijeme tady a mě zajímá, co si o nás lidi myslí. Zrovna dnes se mě nějaká paní od vedle zeptala, jak tě můžu nechat se takhle oblíkat."

"Mně je docela jedno, co si ostatní myslí, líbí se mi to."

"Je to kvůli mámě? Snažíš se upozornit na sebe? Mischelle, měla bys dospět, brzy půjdeš na vysokou."

"Nechci jít na vysokou.."

"Cos to řekla?"

"Nechci jít na vysokou! Nedala jsem si nikam přihlášku, já ani nevím, co chci dělat, ale to bys měl vědět, přihlášky se dávali už před pár měsíci."

"To nemyslíš vážně! Chceš si zničit život?! Ještě dneska večer si vybereš vysokou a musíš změnit ten svůj styl a hlavně svoje chování!"

"Dneska večer nemůžu, jdu na koncert."

"Ty teda nikam nepůjdeš."

"Je mi jasný, že se za mě stydíš, ani si nepamatuju, kdy jsi mi řekl něco hezkýho. Co máma odešla stojí to tu za houby," vzala jsem si tašku a snažila se zastavit slzy. Než si táta uvědomil, co dělám vyrazila jsem z domu pryč rovnou k Nicky. Na cestě jsem se rozběhla a slzy mi začaly stékat po tváři. Nicky nebydlela daleko, tak jsem jí zaklepala na okno a ona hned věděla, že jsem to já. Otevřela ani se na mě nepodívala.

"Ahoj," řekla jsem vytřepaným hlasem a Nicky se hned začala ptát, co se stalo. Vylíčila jsem jí hádku s tátou a nabídla mi, abych zůstala u ní. Vím, že bych neměla přijímat, normálně se to dělá, ale nemohla jsem se vrátit domů, když mě tam nikdo nechtěl.

"Děkuju, ještě že tě mám," Nicky se usmála a objala mě, "tak přestaň brečet, dnes uvidíš Jareda, mysli na to."

Nicky: "Ááá nemôžem sa už dočkať! Ja uvidím Jareda Leta!" začala som kričať na celú ulicu. Už bolo 21:50 a pred klubom The black Rose sa pomaly schádzali ľudia. Keď na neďalekom kostole odbilo 22:00 dvere do klubu sa otvorili a vysli z nich dvaja sexy SBS-kári. "Všetkým vás prosíme aby ste sa netlačili.Prejdete len bežnou kontrolou či sa u vás náhodou nenachádza nejaký nož a iné nebezpečné veci." prehlásili a jedne z nich sa na nás usmial. "Začína sa to dobre." zašepkala mi Mischelle a ja som sa začala smiať. Keď už sme stáli na našich miestah nemohli sme tomu uveriť. "Mischelle vidíš to čo ja?!" "Jo vidím!" obe sme nemo stáli ústa sme mali dokorán otvorené a čumeli sme na jedno obrovské pódium, ktoré bolo asi meter od nás. "Bože ja milujem Sebbyho!" zvískla som šťastím, že až takto blízko môžem byť pri svojom najoblubenejšom spevákovy. "Nie si sama!" súhlasila Mishelle a silno mi stisla ľavú ruku. Ako sme tam stáli a typovali, ktoré pesničky budú spievať zrazu do mňa niekto narazil. "Au! Pozri kade chodíš ty idiot!" chytila som si hlavu a s vražedným pohľadom som sa pozrela na dotyčného. Bol to vysoký čierno vlasý chalan s krvavo červenými očami. Oblečenie mal podobné môjmu. Tkaže rockové. Mal so sebou aj dvoch ďalších ale tých som si akosi nevšimla. Moje oči sa nevedeli pohnúť. Ako keby ma niečo k nemu priťahovalo. "No prepáč ty koza. Ja nemôžem za to , že si taká krpatá, že ťa nevidieť od zeme!" po tom ako to vyslovil mi na čele naskočila žila. Mischelle cítila, že sa to zle skončí tak ma radšej zo zadu okamžite chytila. "Nický! Kľud, kľud." "Ty idiot vyjebaný! Čo si to povedal?! Že ja krpatá?! Pre tvoje info mam 165cm! To ty si skôr až príliž vysoký! Ty dinosaurus posratý!" asi centrimeter mi chýbal aby som mu jednu fajnu strelila s mojou ohnivou päsťovkou ako ju v škole moji "dokonalí" spolužiaci prezývajú.

Mischelle: "Začalo to líp, než to pokračuje. Jdu si dát do šatny bundu, začne to tak až za půl hodiny," Nicky mi řekla jen nějaké hm a uraženě si sedla. Když ona se na někoho naštve, tak to nemůže skončit dobře. Vlastně by se jí v téhle náladě měl každý vyhýbat, jak jen to jde. Tak jsem se rozhodla zajít do šatny. Začala jsem štrachat v peněžence a všimla si, že jeden z těch kluků je tam. Měl černé vlasy a oči barvy, kterou jsem nedokázala identifikovat, něco mezi modrou a zelenou, ale visela jsem na něm pohledem, přemýšlela jsem nad barvou očí, kolik asi měří, co je asi za člověka. Nějak jsem se v tom ztratila a on si mého civění všiml, tak šel blíž.

"Kámoška se teda umí naštvat,"

"Jo to mi povídej, proč si myslíš, že jsem teď v šatně a ne tam s ní?" zasmáli jsme se a já si myslela, že to jen jeho kámoš je debil, ale pak se ukázalo, že vrána k vráně sedá.

"No ale může si za to sama, neměla si začínat," usmál se.

"Děláš si srandu ne? Tvůj kámoš do ní vrazil."

"Ale ona začala nadávat a třeba to neudělal schválně."

"To tak v případě, že byl pořádně ožralej."

"Není na mol.. ani jeden z nás. Možná jenom já, když se s tebou ještě bavím," řekl a odešel pryč. Teď jsem se naštvala já. Zanesla jsem koženou bundu a šla zpátky za Nicky. Ta vypadala, že už se uklidnila a usmívala se jakoby jí dnešní večer už nic nemohlo zkazit.

"Nesnáším toho debila!" vykřikla jsem. V klubu už začal být pořádnej kravál. Nicky mi to odsouhlasila.

"Já myslím toho druhýho," ukázala jsem na něj. Třetího jsem si ani nevšímali, ten nás ještě nenaštval, nadruhou stranu vypadal jedinej, že bude v pohodě. Snažila jsem se uklidnit, tak jsem zapnula mobil. Dnes je perfektní den, opakovala jsem si na ukidnění, abych zapomněla na toho idiota, co má ještě většího idiota za kámoše. 25.6. perfektní den.. teď jsem se nad tím datumem pořádně zamyslela, proč mi připadal tak povědomý. Výraz se mi hned proměnil, jak ten den vypadal perfektně se změnil. Přesně před rokem začal být můj život na houby. Sedla jsem si a zírala před sebe se skelným pohledem.

"Dnešek mi někdo chce prostě zničit," řekla jsem a pravděpodobně mě nikdo neslyšel, ale Nicky si všimla mého výrazu. Začala se mě ptát co se děje, ale já si jen zklamaně sedla. Nechtělo se mi na ni řvát, že dneska je smutné výročí, kdy mě máma opustila, tak jsem si jen sedla a přemýšlela, co teď dělat. Jít pryč? Tohle měl být ten nejlepší den v životě.

Nicky: Keď 30 seconds začali hrať prvé tóny The Kill , pozrela som sa na Mischelle a úsmevom na tvári. Chcela som jej povedať : "Mischelle počješ to ?! To je The Kill!" . Lenže v momente ako som sa na ňu otočila, som u uvidela ako sedí na stoličke a s prázdnymi očami pozerá do zeme. "Čo sa deje?" okamžite som si k nej kľakla. No ona mi neodpovedala a len mlčky sedela. "Mishelle." zašepkala som. Ona len vytiahla svoj mobil a s prstom ukazala na display , na ktorom sa nachádzal TEN dátum. "Och, Mishelle." silno som ju objala a snažila sa j upokojiť. Vedela som, že už len chvíľa a určite sa rozplače. "Ejháá pozrime sa. Niekto to tu nevydržal a sa rozplakal. Čo je dievčatko stratila si niečo?" "Ten idiot!" pomyslela som bleskurýchle postavila. ž len centimeter chýbal aby mu moja päsťovka pristála v tvári, lenže niekto ma predbehol. "Ty chuj posratý modrovlasý! Ani nevieš čo sa stalo a tu pysky si na mňa otváraš?! Poď Lilly!" Mishelle na neho pozrela so zabijackým pohľadom oplúvla ho a odpochodovala naspäť k nášmu miestu. Takto nasratú som ju ešte v živote nevidela. "Vau Mishelle! Tak toto bolo bomba!" postrapatila som ju po vlasoch a usmiala sa na ňu. Troška sa začala červenať. "Tak nasral ma no. Ale teraz som už v pohode. Presne toto mi chýbalo. Jeden boxovací kôš. Už si nekazme večer a pokračujme v zábave!" The Kill sa už dávno skončilo a práve Jared začal spievať refrén na This is War a my sme sa k nemu s radosťou a s úsmevmi na tvári pridali. "To the right! To the left! We will fight! To the death! To the edge of the Earth! It's a brave new world from the last to the first!" Mischelle ma silno stisla za ruku a povedala mi poslednú vetu, čo som od nej z toho koncerta počula : Arigatou!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama