Winterland

25. března 2012 v 17:30 | Mischelle :* |  deníček
Lehla jsem si na postel, zavřela oči a ponořila se hluboko do své mysli. Všude kolem mě byla temnota a já se marně snažila vidět svět v mojí hlavě.. a pak mi to došlo.. je tam prázdno. Né to si dělám srandu :D ale uprostřed toho meditačního tranzu se mi objevovaly myšlenky, jak by asi vypadal můj vnitřní svět. Byly by tam věcy, které miluji? I když mezi živly led nepatří, tak ho miluji. Byl by teda všude jen led a sníh? A když nemám ráda horko, nesvítilo by tam slunce? Můj svět by asi tak nějak vypadal......
Šedé mraky, které nepustí ani kousek slunce ven a z kterých neustále padá nový sníh. Zabořila jsem nohy do toho hedvábného sněhu, který vypadal, že neustále jen přibývá a přibývá, ale nezabořila jsem se do něj až po kolena, jak jsem předpokládala. Přes vánici to vypadalo, že jsem uvízla v ledové poušti a nikam dál cesta nevede. Přesto jsem se ale vydala směrem, kam mi ukazovalo mé srdce. Mraky začaly měnit svou barvu na bílou a i vítr začal být příjemnější. Brzy to tam vypadalo spíš jako ve videoklipu od Katy Perry California girls, jenom žádné sladkosti a míň jako porno. Brzy se mi před očima rozjasnil ledový zámek, místo věží měl obrovské ledové ostny a vlastně byl celý sestavený jen z z těch ostrých ledových kornoutů a ani vchod nebyl zakulacený. Zámek neměl žádné dveře, jen vchod tak jsem vešla dovnitř, jednak ze zvědavosti a jednak protože to bylo jediné něco uprostřed ničeho. Hned jak jsem vstoupila tak jsem myslela, že uklouznu na ledě, který byl prostě všude. Strop jsem snad ani neviděla, ale nikde nebyl sníh, ani kousek ničeho jiného kromě vzduchu ledu a mě. Z podlahy pokryté krásnou klouzavou hmotou se sem a tam po krajích tyčily nahromaděné ledové ostny. Nemohla jsem se té třpytivé nádhery nabažit. Opatrně a pomalu jsem postupovala dál a kolem mě se míhaly další vchody, kde ale nebylo nic jiného než temno, šla jsem tedy, kam jsem jen viděla. Najednou se přede mnou zjevilo pár schůdků, vylezla jsem na ně a sledovala něco, co není jen ledový trn. Křeslo se pro mě nabízelo jako pro královnu, volalo mě a já mu nedokázala odolat. Ani jsem si neuvědomovala, co dělám a jen se nechala hypnotizovat. Uvědomila jsem si, kde jsem až jsem si sedla na křeslo, přilepila jsem se na něj a i když bylo celé jen z ledu, chladilo mě takovým příjemným pocitem. Koukala jsem se všude kolem, kde byly ostny velké a široké a všechno se od nich odráželo. Bylo mi příjemně, byla jsem ve svém světě jako královna, pak jsem ale svoje oči upřela doprostřed toho největšího ostnu... a uviděla svou duši...
Tak tohle jsem si nějak vysnila, ve skutečnosti jsem viděla jen tu temnotu a když jsem se dostávala dál a ta temnota se začala rozplývat, nějak mě zachvátil strach z neznáma a já otevřela oči :/ a i když to vypadá trochu jako z pohádky, jsem si jistá, že takhle by můj svět vypadal, jen led, sníh, vítr a já :)





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicky ;) Nicky ;) | Web | 25. března 2012 v 23:25 | Reagovat

Úžasné Misch *-*

2 Mischelle Mischelle | Web | 25. března 2012 v 23:43 | Reagovat

[1]: dakujem :) snažila som sa :D ale myslim, že takto to tam fakt vyzerá... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama