Rest in peace Kurt Cobain :'(

5. dubna 2012 v 23:38 | Mischelle :* |  Hudba
Ráno jsem se vzbudila... znovu: Odpoledne jsem se vzbudila a bylo mi divně, bylo mi smutno. Normálně se probouzím do nálady, ale byla jsem smutná. Jednak z toho že jsem vstala pozdě a v noci zase budu koukat do zdi, pak z Nicky, protože když ona je smutná, tak mně prostě fajn být nemůže.. a pak z neznamého důvodu. Ani jsem si nevšimla datumu, ničeho a pak mi ta dříve zmiňovaná osoba napsala dnes je výročí Kurta Cobaina, a já si vzpomněla, jak jsem hleděla na kalendář a říkala si 5. dubna bude smutný den. A tak jsem si řekla, že jednou s depkama bojovat nebudu, dnes by měl být smutný den. Potom jsem se zeptala mámy víš co je dnes za den? Dnes je to už 18 let, co si Kurt Cobain ustřelil hlavu a máma začala co mě něco takovýho má zajímat? Když byl blbej tak byl blbej. Bolí mě srdce, když to musím psát :'( tak si říkám mami co bys dělala kdybych takhle mluvila o Krylovi a spol. Asi to nechápe jako já. Pro mě je to jeden z nejsmutnějších dnů. Zpěváci jako Jared Leto, Heyley Williams, Taylor Momsen nebo Billy Joe Armstrong jsou moje vzory a hudba je můj život, moje láska.. a stejně tak miluji i Kurta Cobaina a to vždycky říkám, že sebevrahové jsou slaboši. Ale on.. necítil nic dobré, vstoupil na pódium a necítil nic. Tak jsem ho aspoň pochopila. Nemyslím úplně, že rozumím tomu, co dělal, byl to podivín, ale trauma z dětství na vás zanechá následky. Vím, jaké je to být sám, je to to nejhorší, vždycky se něčeho děsím a pak si představím, že v tom nejsem sama a hned je to lepší. Četla jsem Kurtův dopis na rozloučenou, byl plný smutku, a ano myslel na to špatné. Dostali mě ty části jak píše o tom že byl kdysi mladý a zbožňoval hudbu a jeho dcera je teď stejná a on prostě už nesnese tu představu, že by mohla dopadnout jako on. V tomhle ho chápu, v těch pocitech, představách i mě děsí. Kurta je mi líto, je mi zle z toho, čím si musel projít. Jen Kurte, vez, že svět po tobě teskní. A teskní už 18 let. Zemřel jsi dřív než jsem se narodila a já nemůžu žít ani tou představou, že tě někdy uvidím vystupovat. Byl jsi zvláštní osobnost. Nerozumím ti, nerozumím tomu, co jsi dělal, nerozumím tvým textům, nerozumím tomu, jak dokážeš rozmlátit kytaru na podiu ale i tak jedno vím, navždy budeš v našich srdcích. Mír a lásku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama