My special dreams

13. července 2012 v 15:20 | Mischelle |  deníček
Vždycky jsem měla spoustu snů. Jako malá jsem vždycky viděla nějaký dojemný film a pak jsem toužila žít jako Lady a Tramp, Hermiona apod. Postupem času se moje sny trošku změnily, ale vždycky jsem nějaký měla. Po obědě ve školce všechny děti nesnášely ten čas, kdy si musíte jít lehnout a rozjímat nad životm. Já vždycky přemýšlela jaké by to bylo být kočkou a moct skákat po všech stromech světa, lovila v noci myši a žila si jak by se mi zachtělo. Jako starší jsem zase měla ráda samotu a klid, mohla jsem si sednout, hledět doblba a přitom přemýšlet, jaké by to bylo mít svého draka a vykonávat kouzla pouhým vyslovením věty( to jsem odchytila zase z Ergaona :D). Můj sen zkrátka nikdy nebyl normální, vždycky jsem věřila v nějaké nadpřirozeno a k tomu byl můj sen navázán. Zkrátka jsem vždycky žila v nějakém svém světě, který jsem měla raději než ten. v kterém žiju. V mém světě jsem byla hrdinka, hlavní postava celého života/filmu. Proto jsem ráda trávila západy slunce tím, že jsem šla ven, sama si sedla na louku a s úsměvem přesvědčovala sama sebe, že můj sen se jednou stane skutečností. Lidé chcou vždycky to, co nemohou mít a u mě to platí dvojnásobně. Možná proto jsem vždycky měla sen, který se nemohl stát skutečností... pro normálního člověka, já byla zvláštní. Vždycky jsem měla nenormální sny, které souvisely s tím, že chci svůj život nějak radikálně změnit. Když nad tím tak přemýšlím, ani jsem nechtěla žít tam, kde žiju. Nechtěla jsem kamarády, protože jsem vždycky věřila, že pro mě přijde nějaká nadpřirozená postava, vezme mě na místo, kam skutečně patřím, no a já si tady nechtěla dělat žádné závazky. Přece jenom by mi to bylo líto, kdybych najednou měla odejít a nechala tu někoho, ke komu mám citový vztah. Tak jsem žila 14 let, kdy jsem se jako obratem hůly změnila, kvůli jistým událostem. Uvědomila jsem si, jak je život pomíjivý a že bych si měla vážit každého okamžiku na téhle zemi. Nyní se necítím ani zdaleka tak dobře jako v dobách, kdy jsem si myslela, že jsem klesla na úplné dno, ale jsem relativně šťastná. Dokonce mám i normální sen, za který se trochu stydím, ale když vám ho řeknu, musíte mi dát za pravdu, že je reálnější než ty ostatní. Ve svých15ti jsem začala chtít být malířkou, potom módní návrhářkou, teď je mi 16 a chci jen jedno, hrát. Mít kapelu, hrát a zpívat před plným publikem. Těžko se tomu věří, když dojdu do města a tolik mých kamarádů hraje mnohem líp než já, samouk, co se rozhodl, že se na tu kytru prostě naučí hrát, ať to stojí, co to stojí. Proto se před ostatními trochu stydím mluvit o svém snu, tak říkám, že se chci stát redaktorkou. Vlastně jsem snila tak trošku o obojím. Jít na vysokou školu, vystudovat žurnalistiku. Potom psát a psát v průběhu toho nějak rozjíždět svou kapelu, budoucnost je nejistá. Naučila jsem se spíš žít přítomností, mám spoustu kamarádů, rodinu, na které mi záleží a nakonec se ze mě vyklubal ještě zdánlivě normální člověk.. aspoň na první pohled. Jsem ukecaná, společenská a usměvavá osoba, která, když někomu řekne, že před X lety byla strašnou samotářkou, nikdo jí nechce věřit. Moje sny se nějak celkově změnily, ale vždycky si za nimi půjdu a jednoho dne na tomhle blogu budu psát o svém povedeném koncertu, vaše Mischelle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krysiik krysiik | Web | 13. července 2012 v 15:29 | Reagovat

Ta poslední věta je dokonalá.
Přeju ti to.

2 empty--island empty--island | Web | 13. července 2012 v 15:34 | Reagovat

Hodně to připomíná mě a moje sny z filmů a knih. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama