deníček

Ve vzduchu je jaro ♥

4. března 2013 v 17:15 | Mischelle
Dneska jsem asi poprvé po dlouhé době spatřila sluníčko v celé své kráse a vneslo do mě spoustu dobré nálady, pozitivního myšlení a doufám, že brzy budu mít i tolik energie jako na jaře mívám :) ale s jarem přichází i láska, tak nevím, jestli je to tím, nebo máme s Nicky prostě tak podobný vztah :D V zimě jsme se hádali a teď se ve svém vztahu obě cítíme jako kdyby jsme se znovu zamilovali a tak stejně naše drahé polovičky :) teda alespoň ta moje. Zase se nemůžeme rozloučit, nemůžeme bez sebe vydržet těch 5 dní, co je on na intru ani si pořád připomínat, jak se máme rádi :) zkrátka jako když jsme spolu začali chodit a já na ty časy strašně ráda vzpomínala a bylo mi strašně líto, že jsou pryč :) bohužel se taky vracím do školy, takže zase trošku makačka :) ale já to zvládnu snad i dokonce s tím, abych sem přidávala články! :) zatím, vaše Misch.

Lentilková chaloupka

13. února 2013 v 11:41 | Mischelle
Ty lentilky už jsem stihla vyloupat ale chaloupka sma o sobě je už pěkně tvrdá :D ale pracovala jsem na ní celé vánoční ráno! No není krásná? *-*


Požární sport

9. srpna 2012 v 23:40 | Mischelle :*
Při štafetách na krajském kole :) to okno se mi vůbec nepovedlo, ale fotka je to pěkná :D miluju tenhle sport ♥

Spááát......

18. července 2012 v 22:50 | Mischelle
Zase článek o spaní, co? :D když někdo dobré 3 hodinky jenom trénuje a trénuje tak se mu hned chce víc spát. Momentálně se k notebooku tolik nedostávám, mám doma 2 sestřiny děti, jedno z nich pěkně rozmazlené. Dnes jsme hráli Člověče, nezlob se a já jsem tak soutěživá, že ani děti nenechám vyhrát :D ale přece se děti musí naučit prohrávat, mě taky nikdo nešetřil, když jsem byla malá, aspoň máma ne. A když se šestileté dítě málem rozbrečí kvůli tomu, že jí nějaká šestnáctiletá kráva vyhodí panďuláka tak to je moc. Su hodně tvrdá, že? :D No nic, jdu spát, ráno jsem si chtěla jít zaběhat se psem, doufám že se budu moct hýbat. Momentálně se synovcem sleduju Drž hubu, ta mladší neteř už spí. Zrovna je ta scénka Rubyyyy hooovno Rubýýýýý :D no nic, zítra do autoškoly, držte mi palce ať to tam nějak zvládnu, zítra se pokusím napsat něco duchaplnějšího :) dobrou noc, vaše Mischelle.



My special dreams

13. července 2012 v 15:20 | Mischelle
Vždycky jsem měla spoustu snů. Jako malá jsem vždycky viděla nějaký dojemný film a pak jsem toužila žít jako Lady a Tramp, Hermiona apod. Postupem času se moje sny trošku změnily, ale vždycky jsem nějaký měla. Po obědě ve školce všechny děti nesnášely ten čas, kdy si musíte jít lehnout a rozjímat nad životm. Já vždycky přemýšlela jaké by to bylo být kočkou a moct skákat po všech stromech světa, lovila v noci myši a žila si jak by se mi zachtělo. Jako starší jsem zase měla ráda samotu a klid, mohla jsem si sednout, hledět doblba a přitom přemýšlet, jaké by to bylo mít svého draka a vykonávat kouzla pouhým vyslovením věty( to jsem odchytila zase z Ergaona :D). Můj sen zkrátka nikdy nebyl normální, vždycky jsem věřila v nějaké nadpřirozeno a k tomu byl můj sen navázán. Zkrátka jsem vždycky žila v nějakém svém světě, který jsem měla raději než ten. v kterém žiju. V mém světě jsem byla hrdinka, hlavní postava celého života/filmu. Proto jsem ráda trávila západy slunce tím, že jsem šla ven, sama si sedla na louku a s úsměvem přesvědčovala sama sebe, že můj sen se jednou stane skutečností. Lidé chcou vždycky to, co nemohou mít a u mě to platí dvojnásobně. Možná proto jsem vždycky měla sen, který se nemohl stát skutečností... pro normálního člověka, já byla zvláštní. Vždycky jsem měla nenormální sny, které souvisely s tím, že chci svůj život nějak radikálně změnit. Když nad tím tak přemýšlím, ani jsem nechtěla žít tam, kde žiju. Nechtěla jsem kamarády, protože jsem vždycky věřila, že pro mě přijde nějaká nadpřirozená postava, vezme mě na místo, kam skutečně patřím, no a já si tady nechtěla dělat žádné závazky. Přece jenom by mi to bylo líto, kdybych najednou měla odejít a nechala tu někoho, ke komu mám citový vztah. Tak jsem žila 14 let, kdy jsem se jako obratem hůly změnila, kvůli jistým událostem. Uvědomila jsem si, jak je život pomíjivý a že bych si měla vážit každého okamžiku na téhle zemi. Nyní se necítím ani zdaleka tak dobře jako v dobách, kdy jsem si myslela, že jsem klesla na úplné dno, ale jsem relativně šťastná. Dokonce mám i normální sen, za který se trochu stydím, ale když vám ho řeknu, musíte mi dát za pravdu, že je reálnější než ty ostatní. Ve svých15ti jsem začala chtít být malířkou, potom módní návrhářkou, teď je mi 16 a chci jen jedno, hrát. Mít kapelu, hrát a zpívat před plným publikem. Těžko se tomu věří, když dojdu do města a tolik mých kamarádů hraje mnohem líp než já, samouk, co se rozhodl, že se na tu kytru prostě naučí hrát, ať to stojí, co to stojí. Proto se před ostatními trochu stydím mluvit o svém snu, tak říkám, že se chci stát redaktorkou. Vlastně jsem snila tak trošku o obojím. Jít na vysokou školu, vystudovat žurnalistiku. Potom psát a psát v průběhu toho nějak rozjíždět svou kapelu, budoucnost je nejistá. Naučila jsem se spíš žít přítomností, mám spoustu kamarádů, rodinu, na které mi záleží a nakonec se ze mě vyklubal ještě zdánlivě normální člověk.. aspoň na první pohled. Jsem ukecaná, společenská a usměvavá osoba, která, když někomu řekne, že před X lety byla strašnou samotářkou, nikdo jí nechce věřit. Moje sny se nějak celkově změnily, ale vždycky si za nimi půjdu a jednoho dne na tomhle blogu budu psát o svém povedeném koncertu, vaše Mischelle.

Smutný hrdina

3. července 2012 v 18:51 | Mischelle :*
Jako malí jsme si všichni představovali jaké je to být spidermanem, supermanem a přiznejme se, jediné, co jsme viděli, bylo, jak bychom létali městem, užívali si svých superschopností a zachraňovali svět. Co jsme ale neviděli, bylo to, že každý akový hrdina s sebou nese určitou tíhu schovávat část sebe před těmi, které miluje. Jak se musí cítit tajný agent, který nesmí své manželce říct pravdu o tom, kdo vlastně je. Jaké je to, žít s tím že své rodině a svým přátelům lžete přímo do očí. Jakousi útěchou může být, že lžete pro jejich dobro. Jak by se asi cítili, kdyby se najednou dozvěděli, že na světě žijí upíři, vlkodlaci a jejich nejbližší osoba je jedním z nich. Asi ne moc dobře. Ale stejně, jak si každý z nás vždy přál být hrdinou, pravdou je, že hrdina nikdy nebude šťastný, aspoň ne tak jako normální člověk. I když najde svou životní lásku, vždycky před ní bude schovávat kousek sebe a to ho může uvnitř ničit. No a potom ji taktéž může vystavovat různému riziku, ale to už záleží na tom, jaký typ hrdiny to je, nebo jaké má nepřátele. Možná je to nějaká cena za tu supersílu. I když bych řekla, že takový spiderman si už svou cenu vyzvedl. Určitě jste si všimli, že každý superhrdina, než se jím stane, je jakýmsi looserem. Aby ne, proč by jinak chtěl zachraňovat svět, vždyť jeho život byl úžasný i předtím. Dobře teď už se dostávám trochu mimo téma. Zpět k tajemství, vemte si jiný příklad. Člověk se narodí jako hrdina. Ví, že je jiný než ostatní, nikdo tomu nemůže porozumět a přesto se na všechny usmívá. Takový člověk nikdy nemůže být normální, začne to před ostatními tajit a opět bude mít to tajemství, o které se s nikým ostatním nemůže podělit, protože by ho všichni považovali za blázna nebo paranoidního. Takovéto dítě půjde nevědomky tou nejsnadnější cestou: začít ostatní nenávidět. Nebylo by to snažší? Nenávidět ty, před kterými máte tajemství? Netížilo by vás svědomí, byli by jste spokojení se svým životem, ale vždycly nešťastní. Jak můžete žít bez lásky? Proto jsou ti, co vypadají nejdrsněji vždycky ti, co jsou nejvíc nešťastní. Tak co, ještě se chcete stát hrdinou? :) Doufám, že mě nebudete odsuzovat za můj článek na téma hrdina, když se na to kouknete jinak, s tajemstvím to má taky něco společního. Spoustu takových superhrdinů má tajemství a já bych nikomu nepřála, aby musel lhát vým nejbližším do očí.

Story

6. května 2012 v 10:40 | Mischelle :*
A nepřijde vám to jako trošku nefér? Neznám člověka, který by měl větší fantazii než já a zrovna, když mám psát slohovku na téma příběh, což je téma pro mě jako stvořené tak mě veškeré nápady opustí. T oje od nich hnusné :/ no teda nějaké nápady mě napadají, ale pak si vždycky řeknu nojo bude si to číst moje profesorka a je to v háji :D a ještě zítra dvě písemky a v jednu musím jet na soutěž -.-" no výborně, snad na něco do té doby přijdu. Jestli se tu ukáže Eileen nebo prostě někdo, tak dávejte návrhy, fantazie vám taky nechybí ;D zrovna u tohohle obrázku mě napadá nějaká druhá strana lidské tváře nebo tak něco, ale sakra bude se to známkovat!! :D

Sladký život

1. května 2012 v 13:59 | Mischelle :*

Jednou jsem si dala kousek kamarádčiného kafe a myslela jsem si, že ho snad vyplivnu. Ona s úsměvem prohlásila: "Já nesladím, mám dost sladký život," a já si řekla, že já na tom musím být teda sakra zle. Neoslazené kafe ani nevypiju, v čaji si to kompenzuji medem, ať aspoň trošku napomůžu tomu zdraví, ale jinak si život bez sladkostí nedokážu ani představit. Co život, já si nedokážu představit ani den bez sladké křupavé čokolády, ať už ve formě krému v tatrance, gigantické trojhranné milky nebo rozvařené pohádky v hrníčku. Čokoláda se prostě vryla do mého srdce a nějak z něj nemůže pryč. Jsem docela pyšná na to, že ani nevím, jak chutná cigarety ani tráva, alkohol vlastně taky není nic dobrého, ale čokoláda je moje největší závislost spolu s hudbou. Jenže hudba neškodí, čokoláda ano. Škodí rozhodně míň než cigarety nebo rostlinka, po které můžete létat, ale stále škodí. Samozřejmě pomáhá ke krásné postavě, pokud chcete vypadat jako Snorlax z Pokémonů a o čisté pleti ani nemluvím. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na pozitivní účinky: čokoláda prý pomáhá na nervy, což mě nutí se vrátit k začátku. Vlastně na tom něco je, kdo má sladký život bez nervů, tak nemusí jíst čokoládu a sladit si kafe. Co to melu, všichni to jíme proto, že nám to chutná. Lidi s nervy třeba meditují nebo kouří a zase jsme u cigaret. Strašná lež, že uklidňují. Kuřák se totiž uklidní hned, co má cigaretu v puse a to se ještě přitom látky nestihly dostat do mozku. Takže možná uklidňují, ale nejspíš neuklidní člověka, který kouří podruhé v životě, je to jen myšlenka. Zpátky k čokoládě, přestala jsem se stydět za to, kolik jí sním po tom, co jsem zhlédla Death note. Pro neznalce, v DN je postava, která si říká L a nejí snad nic jiného kromě sladkostí a je to asi nejlepší detektiv na světě. To mě taky donutilo se zamyslet, když jsem uslyšela, že čokoláda dopomáhá k inteligenci. "Ano takže já nejsem tlustý, já jsem vlastně chytrý!" zazněl moderátorův hlas po vstřebání té informace. Já bych jen mohla dodat, že to na mě nějak nefunguje, možná fungovalo dřív, ale buňky jsem si už mohla zničit alkoholem. Vím, že L je jen vymyšlená postava, ale DN je celý promyšlený dopodrobna a pokud nejlepší detektiv na světě nejí nic jiného než sladkosti, co by na tom mohla být pravda? Já bych té informaci určitě věřila. Takže tu máme negativní a pozitivní účinky a pak je tu ten důvod, kvůli kterému každý jeden človíček na zemi jí čokoládu-chuť aneb co je nezdravé, musí vždycky chutnat dobře. Takže co spravit nějaký kompromis? Buď omezte čokoládu, to se tak všem určitě chce nebo si najděte nějakou činnost. Já třeba jím tak hlavně z nudy, a když dělám něco, co mě baví, nemusím na jídlo za celý den ani pomyslet, nebo začněte kouřit, třeba vás to zabaví ;) a pak jsou tu čokolády s vysokým obsahem kakaa, od kterých si můžete dát dva kousky a budete se cítit jako byste už nikdy v životě nechtěli čokoládu už ani vidět. Jako já teď po vypití plného hrnku slaďoučkého kakaa. Nebo se na to vykašlete a jezte si čokolády, kolik chcete, rozhodnutí je na vás a aspoň budete chytří, po nervech ani památky a můžete si žít svůj krásný sladký život, toť ode mě vše, bye bye vaše Mischelle.

Kilometrový článek

30. dubna 2012 v 15:20 | Mischelle :*
Pokud má někdo právě důvod být naštvaný, tak jsem to já, protože píšu tenhle kilometrový článek už podruhé. Joo někteří ho píšete i po 6587.. šesté :D ale fakt to není milé, když máte rozepsaný kilometrový článek a najednou nějaká tajemná síla, co nemá nejspíš nic lepšího na práci, udělá cvak a internet sám se posune o stránku zpět. Tak teda moc děkuji! Jdi to psát za mě, když se tak nudíš! Takže ludia, som chorá. Teda ne duševně, jak to ze začátku vypadá, i když to nejspíš taky ^^ ale maminka pracuje na psychině a v Bohnicích už jsem byla, takže bych měla být vlastně zdravá :O (nebojte, byla jsem na soutěži v Divadle za plotem :D) nemocná jsem tak nějak.. fyzicky.. organismicky :D takže i když to venku vypadá že je 26 ve stínu, já sedím doma v mikině a píšu kilometrový článek na blog. To ste rádi co?! :D ale aspoň můžu dočíst ty mangy, co mám půjčené z knihovny a knížku o Nirvaně.. né vlastně se mi do toho vůbec nechce :D nechce se mi do ničeho.. chce se mi ven T_T což je vlastně zvláštní, no přišla jsem sem psát článek o počasí a o Jatu :D to je moje pojmenování toho zjevu, co venku, protože podle kalendáře je jaro, ale podle teploty léto; Jato :D né opravdu nejsem duševně narušená :D a co je na tom zvláštní? Že mi to vůbec nevadí :D kdo mě zná, ví že chovám neutuchající lásku k ledu a všemu zmrzlému, čmž vlastně nenávidím slunce, léto a áno vím že jsem divná :D ale teď mi prostě.. nevadí :D řekla bych, že je to nějakej výjev nálad, nebo možná ta neskutečná chuť jít někam ven, třeba i na pláž, kde se kvůli tomu horku nedá ani dýchat T_T dobře zas tak né.. mohlo by se zatáhnout :D ták, já myslím, že už by stačilo, já si to stejně s tím sluníčkem za chvíli rozmyslím, tak honem pryč, ať nenapíšu ještě něco jiného, myslím, že název mluví za vše. Zatím zkusím, co dělat s mojí energií, je jí nějak moc. Asi napíšu článek na téma týdne :) a teď to myslím vážně, že ho napíšu! :D a bude pěkně obsáhlý, jelikož jsem ukecaný člověk se spoustou energie a kdo mě zná tak ví, že je to nebezpečné. Tak tedy bye bye, vaše Mischelle.

Comeback

8. dubna 2012 v 0:46 | Mischelle :*
Tákže ludia ahoj ahoj ahoj. Vím nebyla jsem tu ani Nicky á k tomu řeč, no a taky jste mi chyběli a potřebuju se někam vykecat, nejlíp do rubriky deníček proč ne :) je to lepší jako normální deníček, rodinka ho nenajde schovaný ve sloupečku s tričky a stejně to tu nikdo nečte :D ale stejně jako do deníčku moc toho nenapíšu, ani do toho papírového bych všechno nenapsala, vždycky se k tomu můžou dohrabat lidi, kteří vás znají. Takže tyhle věci zůstanou u těch, kteří to prostě dál neponesou ;) no a co je teda nové? Takže omluva za to, že jsme tu nebyli, joo těch si ještě zažijete :D noo já naposled psala ve čtvrtek, v pátek odpoledne jsem jela pryč, kde jsem i přespala(teď si prosím nepředstavujte žádné úchylárny, spala jsem u kamarádky) noo ale v pátek večer se děly věci! :P prosímznovu žádné úchylárny, nic jsme s kamarádkou nedělali ;) nebo tak začínám uvažovat jenom já? --" ták ale každopičo pádně jsem se vrátila až dnes a je mi blivno a všechno mě bolí z tréninku, kde jsem se dobře rozmázla na zemi --" noo a Nicky měla milostné problémy, takže chuť psát odešla na návštěvu jinam ;) ale nebojte se, už jsme zpátky. Bylo to tu bez nás těžké co? :'( áno já vím, že to tu nikdo nečte :D možná aspoň Nicky bude ráda :D a možná aj Eileen no uvidí se :D tákže toť naše omluva. V příštích dnech přibudne nějaký můj článek o Velikonocích s tím, jaká je to sakra diskriminace! A nějaké ty videa :) já nechci přidávat jen videa, to vypadá jako bych na vás neměla čas ale prostě já pořád jenom poslouchám a poslouchám písničky :)) proto žiju hudbou.. bez debat :D á už se loučím. Za minulou noc mám naspaných tak tři hodiny a vůbec se mi nechce spát, zajímavé :D noo už fakt jdu, zas kilometrovej článek T_T bye bye, mějte se famfárově.

Winterland

25. března 2012 v 17:30 | Mischelle :*
Lehla jsem si na postel, zavřela oči a ponořila se hluboko do své mysli. Všude kolem mě byla temnota a já se marně snažila vidět svět v mojí hlavě.. a pak mi to došlo.. je tam prázdno. Né to si dělám srandu :D ale uprostřed toho meditačního tranzu se mi objevovaly myšlenky, jak by asi vypadal můj vnitřní svět. Byly by tam věcy, které miluji? I když mezi živly led nepatří, tak ho miluji. Byl by teda všude jen led a sníh? A když nemám ráda horko, nesvítilo by tam slunce? Můj svět by asi tak nějak vypadal......
Šedé mraky, které nepustí ani kousek slunce ven a z kterých neustále padá nový sníh. Zabořila jsem nohy do toho hedvábného sněhu, který vypadal, že neustále jen přibývá a přibývá, ale nezabořila jsem se do něj až po kolena, jak jsem předpokládala. Přes vánici to vypadalo, že jsem uvízla v ledové poušti a nikam dál cesta nevede. Přesto jsem se ale vydala směrem, kam mi ukazovalo mé srdce. Mraky začaly měnit svou barvu na bílou a i vítr začal být příjemnější. Brzy to tam vypadalo spíš jako ve videoklipu od Katy Perry California girls, jenom žádné sladkosti a míň jako porno. Brzy se mi před očima rozjasnil ledový zámek, místo věží měl obrovské ledové ostny a vlastně byl celý sestavený jen z z těch ostrých ledových kornoutů a ani vchod nebyl zakulacený. Zámek neměl žádné dveře, jen vchod tak jsem vešla dovnitř, jednak ze zvědavosti a jednak protože to bylo jediné něco uprostřed ničeho. Hned jak jsem vstoupila tak jsem myslela, že uklouznu na ledě, který byl prostě všude. Strop jsem snad ani neviděla, ale nikde nebyl sníh, ani kousek ničeho jiného kromě vzduchu ledu a mě. Z podlahy pokryté krásnou klouzavou hmotou se sem a tam po krajích tyčily nahromaděné ledové ostny. Nemohla jsem se té třpytivé nádhery nabažit. Opatrně a pomalu jsem postupovala dál a kolem mě se míhaly další vchody, kde ale nebylo nic jiného než temno, šla jsem tedy, kam jsem jen viděla. Najednou se přede mnou zjevilo pár schůdků, vylezla jsem na ně a sledovala něco, co není jen ledový trn. Křeslo se pro mě nabízelo jako pro královnu, volalo mě a já mu nedokázala odolat. Ani jsem si neuvědomovala, co dělám a jen se nechala hypnotizovat. Uvědomila jsem si, kde jsem až jsem si sedla na křeslo, přilepila jsem se na něj a i když bylo celé jen z ledu, chladilo mě takovým příjemným pocitem. Koukala jsem se všude kolem, kde byly ostny velké a široké a všechno se od nich odráželo. Bylo mi příjemně, byla jsem ve svém světě jako královna, pak jsem ale svoje oči upřela doprostřed toho největšího ostnu... a uviděla svou duši...
Tak tohle jsem si nějak vysnila, ve skutečnosti jsem viděla jen tu temnotu a když jsem se dostávala dál a ta temnota se začala rozplývat, nějak mě zachvátil strach z neznáma a já otevřela oči :/ a i když to vypadá trochu jako z pohádky, jsem si jistá, že takhle by můj svět vypadal, jen led, sníh, vítr a já :)





Ty kokso *-*

15. března 2012 v 22:26 | Nicky ;)
Hi guys! ;) .. Sorry ze tu odomna moc nepriduba ale tak ochorela som --" ... Ja viem ze vacsina blogérov ked su chorí tak pridavaju co najvaic clankov ale ja osm tak bola chora ze som nevedela :/ .. fakt sorry ale teraz sa budem snazit uz co najviac fakt :) ... Prave som sa velmi zacala zaujimat o Final Fantasy :) ... Tkaze mozte ocakavat ze tu pribudne nova rubrika ktorú budem viesť ja ... Vlastne k FF som sa dostala tak ze som na nete nasla film o nom : Final Fantasy VII : Advent Children ... este som ho nestihla cely dopozerat ale uz prvych 50minút čo som videla (len tolko som z toho aj videla :DD) ma dostali a ihned na druhy den som si sla na PS2 (playstation2) kupit hru .. A je pecka *-* Uplne ju žerem .. sak Mischelle aj vie :D .. Minule už na mňa dobre že nie kričala že Nicky už to vypni sak ty niesi normálna .. a ked to nezaberalo tak pouzila inu taktiku :D Mischelle : Nicky ide Soul Eater a bude tam Excalibur :D ... Chudinka myslela že to pomoze ale nepomohlo :DD ... este asi do pol 12 noci som hrala FF a poom som to uz vzdala som bola unavena sak som to uz hrala viac ako 12hod :DD bez prestavky jedine ked tak som sa napit sla :DD ... No dobre dajak so sa tu rozpísala :DD .. No takže vlastne som vám len chclea povedať to čo som povedala :D .. A zajtra tu pribudne recenzia na film Final Fantasy VII: Advent Children ;) .. Tak Sayonara zatial guys a oyasuminasai ^_^

Saturday tonight

13. března 2012 v 22:54 | Mischelle :*
Hi guys, ahoj ludia, ohayoo :D tenhle týden je docela náročný, protože už v pondělí jsem byla třikrát zkoušená, zítra píšem písemku, ve čtvrtek písemku z chemie, kterou nezvládám a kde moje aktuální skóre je 4, 4- :D že já na ten gympl lozila :D no ale víkend je víkend a poslední dobou je všechno tak nějak luxusní aa už se dostávám k tématu :D
Všechny, kdo v sobotu večer byli rádi, že jsou doma nebo mohli někam jít a radši zůstali doma nebo ty kdo chtěli být doma... vyliskat!! :D Joo bývala jsem taková ;) ale tenhle večer byl úžasný. Sice jsem nebyla na koncertu asi té nejúžasnější kapely jako jejíž členy znám osobně :D ale byla jsem na koncertu jiné kapely, ale šlo o to s kterými lidmi a to dělalo ten večer takhle úžasný. Takže sem dám fotky a pak i nějaké písničky z toho večera. A já jdu zítra na sedum a první dvě hodiny tělocvik, no to bude veselé :D a písemka, ještě jsem se na to ani nekoukla :D jebat :D protože život je krátkej! Tak si ho užijem! :D no to až u těch videí zatím bye bye vaše Mischelle(hned ta na tom prvním obrázku).

Back to school

3. března 2012 v 13:46 | Mischelle :*
Ohayo mina ^.^ tenhle týden asi nenávidím a nejspíš i ten příští budu nenávidět. Nevím který víc. Tenhle byly samé písemky, samé zkoušení, dostala jsem dvě čtverky, jednu dvojku a aj jednu jedničku! :D No a příští týden dostanu většinu těch známek a čeká mě ještě zkoušení které mi zbylo. Takže jsem tu nebyla, byla jsem celý týden unavená, nevyspaná a stejně jsem spoustu těch písemek pokazila. No tak se budu snažit tu být, napsat třeba téma týdne, jestli se Nicky odhodlá, tak i 2. kapitolu The rock girls. No a co novýho? Dala jsem novej sestřih, teda jenom ofinu a mám ji moc na krátko takže ani vyžehlit ořádně nejde! Mist!( neměcky do háje, docela zajímavý slovíčko, doslovně znamená hnůj :D) ale aspoň už teď vidím, no a v dubnu mám narozeniny a doma nemám ani jeden župan takžéé... ale problém je, že ty pěkný jsou docela drahý. Dám vám sem ten svůj vyvolený, ať vidíte :3 dneska půjdu ještě sekat dřevo a večer se tu snad zastavím. A co jsem chtěla říct nadpisem? Chybí mi prázdniny :'( bye bye, vaše Mischelle.

Holiday

26. února 2012 v 11:24 | Mischelle :*
V ČR začaly prázdniny, nj už v pondělí a já čekala, že tady se to bude jenom hemžit samými články. Bohužel je nějak nevidím a tak vám jdu povykládat důvod :D no důvod, čekala jsem, že třeba drahé spoluadminky něco přidají, ale jak tak koukám, zase to tu oddřu sama ;) (neberte to zas tak vážně vy dvě, mě to baví :D). No ale nakonec za to všechno stejně může Nicky :D a proč? No začala se koukat na japonský seriál jménem Hana Kimi a já se trochu chytla. Takže to tak dělám celý prázdniny, v pátek jsem byla kalit a včera měla kocovinu, takže dnešek plánuju tak blogem, How I met your mother a učením ani nevíte jak dlouho jsem ten křížek hledala :D no jdu si vypít kakao u HIMYM a pak snad nějak tu recenzi. Mějte se fanfárově ;)
No ale co musím říct je, že bych se do téhle školy vracela i ráda, kdybych měla vídat Zera aspol. *-* :D

Kašlu na to!

8. února 2012 v 21:50 | Mischelle :*
Veeeelmi populární u nás na gymplu :D často si v matice říkáme s kámoškou "víš jak je ten obrázek.." :D vlastně sousedka už tak nějak počítá, že takhle skončí :D Nedávno jsme si vybírali předměty, které budeme studovat ve druháku. Vybírali jsme mezi latinou a descriptivami(geometrie). A padaly otázky jako "když chci být redaktorka, co si mám vybrat?" "Když chcu být učitel, co si mám vybrat?" apod. a sousedka prohlásila: "já to tak vidim skončim na D1, so ci mám vybrat?" :D descriptiva řekla bych, nějaká geometrie v tom bude.. :D no ale koukám obrázek se šíří všude Nicky se učí středověk a před cca. 2 hodinami si říkala přesně to, co tahle borka, no uvidíme, co z nás bude, ale Nicky pamatuj, ať se budeš učit nebo ne (já bych brala ne :D) stejně budeš jednou velká manažerka naší kapely :))

Zatracená rýma

7. února 2012 v 12:46 | Mischelle
Kdysi tak půl roku zpátky naší třídě třídní řekl: "nemocní v prváku? Zbláznili jste se?" No dobře, asi říkal první měsíc nebo první pololetí, ale i tak mi říkal absenc se zlepší, že? A já hned na druhý den nepřišla do školy. Ráda bych šla, třídu mám ráda, je tam zábava a samotné doma mi není dobře. Jenže co dělat, když sedím doma a celý den nedělám nic jiného než že pšikám a smrkám (a mezitím si najdu čas na blog ^.^). Takže nevím, jak to bude na gymplu probíhat až se tam vrátím, každopádně zatím si najdu nějakou úctyhodnou činnost, než sdět zabalená v dece, psát na blog a koukat na Pretty little liars. Buď přečtu nějakou knížku nebo s Nicky sami napíšeme nějakou povídku, zatím bye bye, Vaše Mischelle.
 
 

Reklama