Hudba

Nate Ruess - obrázky

26. února 2013 v 21:51 | Mischelle
Takže: vlasy v pohodě, úsměv nádhernej, dostává mě výraz, při kterém naprosto dokonale prožívá hudbu a zpěv :) a jinak ty krátký kalhoty, o těch radši nevím, co říct, vlastní styl, beru to :) nos je trošku divnej, neškodilo by se častěji oholit. kecám je dokonalej! :D

Nate Ruess má narozeniny :)

26. února 2013 v 21:08 | Mischelle
Všechno nejlepší frontmanovi skupiny Fun., dneska slaví svoje 31. narozeniny, ale rozhodně na to nevypadá! :D Znáte ho určitě z písniček We are young, Carry on, atd. kdo si párkrát pustil óčko :) pěknej je, ideál to asi není jako třeba dobře ostříhanej Jared Leto, ale za hřích by stál! :D hlavně hlas se mi líbí je čistej a prostě krásnej. Možná mám já tak malej rozsah, ale když od nich zpívám písničky tak se dostávám zároveň do moc nízkých a vysokých poloh, takže transpozice nepřipadá v úvahu :) a myslím, že je to jeden z mála zpěváků, kteří dokážou zpívat tak nádherně, čistě a přitom nefalešně i naživo :) no posuďte sami :)

Fun- Why am I the one (acoustic)

30 seconds to mars MTV

12. srpna 2012 v 16:01 | Mischelle :*
Ták a hurá koukat na TOP 10, doufám že první bude The kill... není známá jako ta nejlepší, ale já ji mám nejradši a už jsem ji v TV jako no.1 zažila :)


Muse wallpaper 1366x768

24. července 2012 v 13:38 | Mischelle
Nová tapeta.. pro všechny kdo mají ty nejblbější rozměry stejně jako já! :D

Nikdy se nevzdávej!

15. července 2012 v 19:23 | Mischelle
Jako malá jsem měla spoustů snů. Měla jsem je naplánované do posledního detailu a často si ho představovala. Bylo jich tolik, že už si některý ani nepamatuji. Myslím jen jednou jsem chtěla zpívat a to byl jeden z těch normálnějších snů; z té menšiny. Když mi bylo 8 a začala jsem chodit do základní umělecké školy, moc jsem si přála hrát na klavír, bohužel rodiče na to neměli peníze, tak mě přihlásili na flétnu. Mysleli si, že mě to přestane bavit, já ale snila o tom, jak mi budou po klavíru běhat prsty a nějak jsem se toho nevzdala. Do flétny jsem přestala chodit za nějaké 2-3 roky, moc velkou lásku jsem k tomu nástroji neměla. Pak vždycky když jsem slyšela písničku s klavírem, představovala jsem si, jak u nějakého sedím a tu krásnou melodii hraji se zavřenýma očima a plně si ty zvuky vychutnávám. Teď už si říkám jenom, až budu velká, jako fakt velká, budu mít spoustu peněz a koupím si klavír, budu si na něj hrát. Přitom mít svou skupinu, s kterou budeme vydělávat a zároveň budu mít celkem dost času, protože budu mít spojené koníčky s prací. Když to tak čtu, zní to jako sen dítěte. Na hraní na kytaru jsem závislá, spíš teda na zpívání, když jsem nemocná, ani mě to tolik nebaví, spíš toho nechávám, protože se nedokážu poslouchat. Ani vlastně nevím, jak jsem se dostala k tomu, že bych chtěla dělat hudbu. Vždycky teda u nějaké písničky jsem si představovala, jak stojím na pódiu, hraju nebo zpívám, ale nikdy jsem to nepovažovala za svůj sen nebo cíl. Nikdy jsem si natolik nevěřila, bála jsem se, že budu zklamaná. Teď jsem starší a život mě nenaučil to, že nemám být moc naivní, ale to že se němám nikdy vzdávat. A toho se budu držet, když někomu řeknu, že chci dělat hudbu, řekne mi: to chce tolik lidí. Potkávám tolik lidí, kteří jsou mnohem lepší než já a když jim řeknu tím by ses měl živit, řeknou mi: to chce tolik lidí. A já na to kdyby si tohle řekl každej, tak za chvíli nemáme žádnou hvězdu :) upřímně je to těžké, věřit dál tomu, že jednou budu stát na pódiu na vyprodaném koncertu, když kolem mě, je tolik lidí, kteří mají větší šanci než já, větší talent. Já mám ale jedno víru ve své sny. Ostatním říkám, že chci být redaktorka, protože můj sen stát se hvězdou zní jako sen malého dítěte a vím, že většina z vás si to myslí, když čte tenhle článek, já se ale nevzdám a budu bojovat až do úplného konce. Ne jako oprvadu jsem přemýšlela, že kdyby mi škola nevyšla, sednu si na Karlův most a budu hrát, třeba si udělám nějaký malý koncert. Teď jediné, co chci je, založit skupinu lidí se stejnými názory, se stejným zápalem a se stejným snem. Asi si nic moc nenamlouvám, vlastně si říkám, že dodělám školu, stanu se redaktorkou a v průběhu toho, budu rozjíždět svoji skupinu a, kdyby mi hudba nevyšla, tak budu dělat redaktorku, ale nesním o tom. Teda bavím se o tom s přáteli jako o osvém snu, ale kdybych chtěla být v životě šťastná tak jedině s hudbou a chci, aby mi to vyšlo Vím, že vyjde, když si za tím půjdu a budu tvrdě dřít. Asi to zní naivně možná namyšleně, ale takové jsou moje předpoklady, no věřte mi, že když poslouchám svou spolužačku, jak zpívá a všem kolem září oči, kolikrát si říkám, tak budu kytaristka. Naopak když slyším kamaráda, jak hraje na kytaru a nikdo v místnosti se neodváží ani špitnout, aby mu neušel jeden jediný tón, tak si říkám noaco já zase líp zpívám. Zajímalo by mě, kolik z vás si při čtení říká joo to si říká tolik lidí nebo ty budeš jenom vzpomínat až budeš velká. Upřímně je mi 16 a myslím, že si zasloužím být šťastná a dělat věci, co mě baví. A vždycky, když vidím někoho takového s tím pohledem a s takovýmahle řečima, říkám si.. však já vám ještě ukážu! Vy o mně ještě uslyšíte! :) Zatím, vaše Mischelle.

Ed Sheeran-obrázky

15. července 2012 v 10:10 | Mischelle :*
Nedávno jsem viděla na jedné soutěži týpka se zrzavýma vlasama a byl mi strašně sympatiký. Pak jsem vykoumala, že má stejnou barvu vlasů a Ed bude tím pádem ten, proč se mi začnou líbit kluci se zrzavýma vlasama.

Hudba je můj život

8. června 2012 v 6:40 | Mischelle :*
Povídku jsem psala vlastně jako slohovku do češtiny. Podmínka byla, že to musí být příběh a má to mít nejméně 200 slov, já se nějak neubránila a napsala jich nějakých 2000 :D nicméně i přes těch 14 chyb(kdo je najde, dostane zlatého bludiš'táka!! :D) mám za 1 asi kvůli délce, ale profesorka z ní byla unešená. Podle mě jedna z mých nejhorších a před třídou jsem ji odmítala přečíst, ale jelikož sem nikdo nechodí, sem ji dám. Hope you enjoy it.

Nina ♥

23. května 2012 v 21:43 | Mischelle :*
Byl pozdní večer, nebyl máj, byl, tuším, prosinec a byl hudby čas :D
Vela jsem do Zlínského hudebního kutlochu a začala se rozhlížet po všech možných nástrojích, akustických kytarách všem možných velikostí, mezi nimi taky mně známé ukulele a dokonce i po těch nejměnších přívěšcích na klíče. Když jsem došla úplně dozadu, majitel si zrovna zkoušel obrovské kombo a já s rozzářenýma očima sledovala jeho hudební dovednost.
"Přejete si?" zeptal se mě ten černovlasý kytarista už odpohledu rocker, spousta jich pracuje s hudebními potřebami. Řekla jsem mu o svém přání, i o tom v jakém jsem ohledně elektrických kytar amatér. Čekala jsem, že mi poradí, co mi přesně sedne a on se místo toho začal přehrabovat mezi kytarami s tím, kterou bych tak chtěla. Začala jsem se probírat spíš značkami než krásou a hned mi do oka padla Epiphone, neboť jsem četla o její kvalitě. Zvuk měla velmi dobrý, cenu trochu horší, ale s tím bych se též srovnala. Nemohla jsem soudit podle jednoho zvuku a proto jsem se koukla na majitele s prosbou o další. A pak jsem ji uviděla, všimla jsem si jí už když jsem přišla do obchodu. Nádherná matně černá Cortka s mírně metalovými záhyby. Další muž, jen o něco starší než já a který mi byl sympatický nejen tím, že pracoval s hudebninami, mi ji podal s očekáváním výsledku a já se najednou začala trošku stydět svou neznalostí a myšlenkami typu jak se na tohle sakra hraje. Cortka měla o něco horší zvuk než Epiphone a byla celkově jiná, ale ten pocit, byl jako když potkáte osudovou lásku, když prostě víte, že je to ten pravý. Takový jsem měla pocit. Zkusila jsem si zahrát na dalších deset kytar možná ještě lepší kvality, ale nakonec jsem prohlásila, že Cortka mi sedla nejlíp.
"Hned jak jsem vás uviděl, myslel jsem si, že by se k vám hodila," prohlásil profesionálně majitel a já se usmála nad tím, že nejsem jediná, kdo si myslí, že se ke mně ta černá kráska hodí. Pak ale přišel ten mozek gymnazistky, kterou zajímají jen fakta a nechce nic riskovat. Znovu jsem se koukla na Epiphone, která nebyla tak krásná, ale byla to osvědčená značka a měla lepší zvuk. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsem tenkrát neměla tolik peněz si ji koupit, ale stejně bych se asi rozhodla pro Cort. Zase o tom budu hovořit jako o vztahu. Zkrátka jsem věděla, že nám to bude klapat. A taky že nám to klape :) každý občas přemýšlí, jaké by dal jméno svému dítěti, ne? A já měla to jméno strašně ráda. Navíc jsem z ní cítila něco, jak bych si představovala dívku s takovým jménem. Ta, kterou by každý obdivoval, nebo aspoň já a která by byla tak nádherná, že by z ní ta krása přímo zářila. Taková je Nina a taková je i dodnes. Už jsme měli i rozepře, ale stejně bych ji nevymněnila. Vím, že k ní mám moc velký citový vztah, ale to je ono od té doby, kdy jsem jí po prvé rukou přejela po strunách, jsem si kní utvořila citové pouto a nikdy se jí nevzdám.

Night of the hunter

29. dubna 2012 v 22:42 | Mischelle :*
REPLAY REPLAY REPLAY ♥





Rest in peace Kurt Cobain :'(

5. dubna 2012 v 23:38 | Mischelle :*
Ráno jsem se vzbudila... znovu: Odpoledne jsem se vzbudila a bylo mi divně, bylo mi smutno. Normálně se probouzím do nálady, ale byla jsem smutná. Jednak z toho že jsem vstala pozdě a v noci zase budu koukat do zdi, pak z Nicky, protože když ona je smutná, tak mně prostě fajn být nemůže.. a pak z neznamého důvodu. Ani jsem si nevšimla datumu, ničeho a pak mi ta dříve zmiňovaná osoba napsala dnes je výročí Kurta Cobaina, a já si vzpomněla, jak jsem hleděla na kalendář a říkala si 5. dubna bude smutný den. A tak jsem si řekla, že jednou s depkama bojovat nebudu, dnes by měl být smutný den. Potom jsem se zeptala mámy víš co je dnes za den? Dnes je to už 18 let, co si Kurt Cobain ustřelil hlavu a máma začala co mě něco takovýho má zajímat? Když byl blbej tak byl blbej. Bolí mě srdce, když to musím psát :'( tak si říkám mami co bys dělala kdybych takhle mluvila o Krylovi a spol. Asi to nechápe jako já. Pro mě je to jeden z nejsmutnějších dnů. Zpěváci jako Jared Leto, Heyley Williams, Taylor Momsen nebo Billy Joe Armstrong jsou moje vzory a hudba je můj život, moje láska.. a stejně tak miluji i Kurta Cobaina a to vždycky říkám, že sebevrahové jsou slaboši. Ale on.. necítil nic dobré, vstoupil na pódium a necítil nic. Tak jsem ho aspoň pochopila. Nemyslím úplně, že rozumím tomu, co dělal, byl to podivín, ale trauma z dětství na vás zanechá následky. Vím, jaké je to být sám, je to to nejhorší, vždycky se něčeho děsím a pak si představím, že v tom nejsem sama a hned je to lepší. Četla jsem Kurtův dopis na rozloučenou, byl plný smutku, a ano myslel na to špatné. Dostali mě ty části jak píše o tom že byl kdysi mladý a zbožňoval hudbu a jeho dcera je teď stejná a on prostě už nesnese tu představu, že by mohla dopadnout jako on. V tomhle ho chápu, v těch pocitech, představách i mě děsí. Kurta je mi líto, je mi zle z toho, čím si musel projít. Jen Kurte, vez, že svět po tobě teskní. A teskní už 18 let. Zemřel jsi dřív než jsem se narodila a já nemůžu žít ani tou představou, že tě někdy uvidím vystupovat. Byl jsi zvláštní osobnost. Nerozumím ti, nerozumím tomu, co jsi dělal, nerozumím tvým textům, nerozumím tomu, jak dokážeš rozmlátit kytaru na podiu ale i tak jedno vím, navždy budeš v našich srdcích. Mír a lásku.

Shirtless Jared Leto

11. března 2012 v 21:50 | Mischelle :*
Občas se vás budu ptát na otázky k zamyšlení typu co byste dělali kdyby vám zbývaly 2 měsíce života? A dneska se zeptám na něco jiného, ale přece jenom někteří z vás(noo asi si to budou číst jenom adminky, ale nechme toho ducha článku, ať je rád :D) budou přemýšlet a já? Já mám jasno ♥

R.I.P. Kurt!! :'(

20. února 2012 v 22:48 | Mischelle :*

Milí zlatí.. život je nefér! :( Kurt sice párkrát rozmátil na pódiu kytaru a nazpíval písničku s názvem znásilni mě, ale zpěvák to byl úžasnej a úžasnej charakter a dnes by měl 45 let a byl by tu s námi, pořádal koncerty a měl tu největší sbírku kytar na světě a mnohým by ještě zlomil krk , ale díky němu aspoň rock není mrtvý a má novou příchuť. Kurt dodal rocku šťávu a navždy zůstane v našich srdcích. Mír a lásků děcka.

Gibson ♥

8. února 2012 v 20:33 | Mischelle :*
První elektrická kytara, do které jsem se zamilovala ♥ kvůli tomuhle obrázku, zvláštní je, že jsem si představovala, že přesně takovou si jednou koupím a bude se jmenovat Mischelle :D nakonec mám černou Cort, jen kvůli tomuhle maličkému problému, že tahle nádherná Gibsonka stojí kolem 70 tisíc. Ale jak zní moje oblíbená věta "až budu slavná, tak si ji koupím" ;)

Billy Joe Armstrong

8. února 2012 v 11:43 | Mischelle :*
Černá košile a červená kravata, už jen podle toho se frontman skupiny Green day pozná :) ale na čtyřicet (kdo by to řekl :)) teda pořádně válí.

Nehty ke kytaře

7. února 2012 v 21:30 | Mischelle :*
Tolik lidí se fotí s kytarama, protože to prostě dobře vypadá. Já to chápu, taky se s ní občas fotím, vypadá to dobře :D zrovna včera jsem s novou adminkou Eileen rozebírala fotku Iana Somerhaldera, jak hraje na kytaru. No ale holky, zkoušeli jste někdy hrát s gelovýma nehtama na kytaru? Já jo, vypadá to pěkně, ale pár věcí se s tím dělá blbě, rozepínají rifle, sbírají karty ze stolu a hraje na kytaru. Mně to nejde vůbec a když už je někdo takovej závislák jak já, tak si je aj urve jenom aby mohl hrát. Slečně to asi jde líp. Fotka pěkná, ale ta asi na kytaru doopravdy nehraje.
 
 

Reklama